Šalvěj lékařská je polokeř vysoký  20 - 50 cm. Má šedoplstnaté řapíkaté listy. Květy bývají fialové, zřídka růžové nebo bílé.

Hlavními obsahovými látkami jsou silice. V silicích je nejvíce zastoupený thujon, cineol, borneol, kafr. Kromě silic obsahuje šalvěj další látky, jako jsou třísloviny, hořčiny, saponiny, pryskyřice, tiamin, lakton salvin, kterému jsou přisuzovány antibiotické účinky. Dále obsahuje blíže neprozkoumanou látku, která tlumí činnost potních žláz.

Jak jsem již zmiňovala, šalvěj má široké využití. Nejznámější použití této všestranné bylinky je výluh ke kloktání a k výplachům při zánětech dutiny ústní. Zde se využívá její protizánětlivý a stahující účinek. Používá se i jako podpůrný lék při angíně. Díky svým antiseptickým účinkům se výluh používá i lokálně na kůži na hnisavá poranění a na nehojící se rány. Dále se šalvěj využívá při nechutenství k jídlu, křečích v žaludku, při infekcích zažívacího systému, kolikách. Šalvějové výtažky snižují koncentraci cukru v krvi, tudíž se pokládá za podpůrný lék při cukrovce. Je výborným pomocníkem při nadměrném pocení a výtažky ze šalvěje se přidávají do potravinových doplňků na menopauzu.

Šalvěj je i vynikající koření. 



Na co si dát pozor a pro koho šalvěj není vhodná? Šalvěj by neměly užívat těhotné a kojící ženy z důvodu tlumivého účinku na sekreci mateřského mléka.

Další upozornění se týká thujonu. Tato látka se nachází v aromatických bylinách, které obsahují silice. Po požití můžou vzniknout zdravotní problémy jako zvracení, průjem, bušením srdce, zvýšený krevní tlak a další komplikace s játry a ledvinami. Při nadměrném užívání thujonu můžou nastat halucinace, paranoia.