HOŘČICE
CHARAKTERISTIKA:
- Hořčice je dochucovací přípravek v podobě husté žluté nebo žlutohnědé pasty vyrobené z mletých hořčičných semínek smíchaných s vodou, octem, solí, cukrem, mletým kořením, olejem nebo jinou kapalinou. Má ostrou, mírně až silně pálivou chuť. Většinou je konzervována kyselinou benzoovou.
- Hořčice bílá – Stejně jako ostatní druhy hořčice patří do čeledi brukvovitých. Je to jednoletá rostlina, podobná řepce olejce,
až 80 cm vysoká. Její semena uložená v šešulích jsou největší
z hořčic a mají světležlutou, slámovou barvu. Ze všech druhů hořčic se pěstuje nejvíc, a to i u nás. - Pravděpodobně pochází z oblasti kolem Středozemního moře, snad ze severní Afriky. Do pěstování ji zavedli už staří Egypťané, Řekové a Římané.
- Hořčice černá – Bývá vysoká asi 1 m i více, je podobná hořčici bílé, ale semena jsou drobná a mají temně červenohnědou barvu. Má ostřejší chuť.
- Pochází také ze Středomoří.
- Hořčice indická, sareptská – Má drobná světlehnědá semena, vetší než hořčice černá, ale menší než hořčice bílá. Mají ostrou chuť.
- Pěstuje se v Indii, Číně, střední Asii.
- Všechny druhy hořčic se využívají při výrobě stolních hořčice. Sareptská hořčice je nejostřejší.
- V domácnosti se užívá jako koření jak stolní hořčice, tak i celá nebo drcená semena či prášek.
- Největší módou se stala hořčice v kuchyni v 18. a 19. století. Tehdy jí bylo na trhu nejméně 90 druhů.
- I dnes je na trhu neuvěřitelně široký výběr hořčic.
- Z ostrých je nejčastější dijonská, připravovaná ze sareptské hořčice.
- Americké druhy se připravují z bílé hořčice a jsou obarveny kurkumou.
- Celozrnné hořčice se vyrábějí z drcených semen sareptské
a bílé hořčice, tzv. moutarde de Meaux, (kremžská). - Německé hořčice se vyrábějí ze směsi sareptské a černé hořčice.
- Ostré jsou čínské hořčice (ze sareptské) a japonské. Velmi ostrá je i ruská hořčice (ze sareptské).
- Často jsou hořčice vyráběny ze směsi druhů a ochucovány chilli, bylinkami (estragon), ovocem, křenem, citronem, medem, zeleným pepřem, vínem, zahuštěným ovocným a vinným moštem, mátou, atd. Podobně mohou být ochucovány i suché práškové hořčice.
- Různé druhy hořčic práškových či drcených jsou součástí řady směsí koření (kajunská, barbecue, nakládací, různé karí, parsí masala, panch phoron, indický sambhar, aj.).
CO OBSAHUJE:
- Hořčice obsahují glykosid sinigrin a sinalbin, ten se štěpí
na hořčičnou silici se čpavou vůní a ostrou chutí. - Semena obsahují mnoho bílkovin a oleje, poměrně hodně hořčíku (Mg), beta karoten aj.
-
- ÚČINKY:
- Všechny druhy semen hořčice v mírných dávkách způsobují prokrvení zažívacího traktu, lepší trávení a látkovou výměnu.
- Zlepšují funkci střev a žlučníku.
- Pomáhají regulovat hladinu cukru a cholesterolu v krvi.
- Mají protiinfekční vliv.
- Preventivně mohou působit proti zhoubným nádorům.
- Stimulují činnost srdce.
- Odstraňují únavu.
- Známé je zevní použití hořčice při revmatických bolestech (kaše z hořčičné mouky a teplé vody) jako obklad.
- Mohou zhoršovat některé choroby žaludku.
- Využívají se i klíční rostliny a listy, které mají komplexní blahodárný vliv na lidský organismus.
PŘÍPRAVA + KUCHYŇSKÉ VYUŽITÍ:
- Hotová pastovitá stolní hořčici se přidává na konci úprav.
- Celá hořčice – semeno se opraží.
- Hořčice je kořením snad všech kuchyní světa ve všech formách. Nejčastější je v kuchyních Indie, Číny, Evropy, zejména Francie, Ameriky, ale i Afriky a mnoha dalších.
- Celá hořčice se používá k nakládání zeleniny (hub, okurek).
- Patří do indických pokrmů, k rybám, vaječným pokrmům.
- Dává se do směsí pro vermuty.
- Stolní hořčice se používá k vepřovému masu, do hovězích závitků, ke králíku, k přípravě omáček, majonéz, pomazánek aj.
- Velmi chutné je přidat semena hořčice spolu s koriandrem při dušení kysaného nebo hlávkového zelí.
- Také se hodí do obalovacích směsí na pečená masa,
při přípravě rostbífu apod.
TIPY PRO NAKUPOVÁNÍ:
- Různé druhy hořčic koupíte ve všech supermarketech.
ZDROJ K TEXTU:
Lánská, Dagmar, Tradiční koření 1.: od anýzu po zázvor, Praha: NLN, 2001, ISBN 80-7106-373-8, s.70.
Chrpová, Diana, S výživou zdravě po celý rok, 1.vyd. Praha: Grada, 2010, ISBN 978-80-247-2512-3, s.63.
cs.wikipedia.org