Neúspěch a syndrom vyhoření při změně životního stylu

Neúspěch a syndrom vyhoření při změně životního stylu

Proč často vzdáváme svou snahu dřív, než se dostaví výsledky? Radikální hubnutí a snaha změnit vše najednou mohou vést k únavě, frustraci až vyhoření, neúspěch nemusí být projevem slabé vůle. Ukažme si, jak pomáhá udržitelný přístup, menší cíle a laskavost k vlastnímu tělu.

Snaha zhubnout, začít pravidelně cvičit nebo změnit životní styl bývá na začátku plná motivace. Kupujeme si nové sportovní oblečení, plánujeme zdravé recepty, stahujeme aplikace na počítání kalorií a představujeme si, jak budeme za několik měsíců spokojení sami se sebou. Jenže realita často vypadá jinak. Po několika dnech či týdnech přijde únava, frustrace, pocit selhání a někdy i úplné vyhoření. Místo radosti z pokroku se dostaví výčitky, ztráta energie a návrat ke starým návykům.

Neúspěch při hubnutí nebo změně životosprávy přitom není známkou slabé vůle. Ve skutečnosti jde často o důsledek příliš vysokých očekávání, nastavení příliš přísných limitů (zbytečně nízký energetický příjem, každodenní intenzivní cvičení), dlouhodobého psychického tlaku a neschopnosti odpočívat. Syndrom vyhoření totiž nemusí souviset jen s prací. Může se objevit i ve chvíli, kdy se až příliš intenzivně snažíme změnit sami sebe.

Když chceme změnit všechno najednou

Mnoho lidí začne změnu životního stylu radikálně. Ze dne na den vyřadí sladké, alkohol, pečivo i oblíbená jídla. Začnou chodit šestkrát týdně do „fitka“, vstávají dříve, počítají každou kalorii a kontrolují váhu několikrát denně. Takový režim může krátkodobě fungovat, ale dlouhodobě bývá neudržitelný.

Problém je v tom, že mozek vnímá prudkou změnu jako stres. Pokud si nastavíme příliš přísná pravidla, začneme být neustále ve střehu. Jídlo přestane být běžnou součástí života a může se stát zdrojem úzkosti. Každé porušení pravidel pak vnímáme jako selhání a tím na sebe vytváříme další tlak. Kdekdo takový koloběh dobře zná.

Právě tento černobílý způsob přemýšlení bývá jedním z hlavních důvodů, proč lidé své cíle vzdávají. Buď všechno dodržujeme dokonale, nebo máme pocit, že nemá cenu pokračovat. Ve skutečnosti ale zdravý životní styl nestojí na dokonalosti. Stojí na vybudování pevných základů.

Dlouhodobě se ukazuje, že drastické diety vedou spíše k jojo efektu než ke skutečné změně návyků. Klíčem k úspěšnému dosažení cílů tedy není extrém, ale rovnováha a dlouhodobá udržitelnost.

Neúspěch jako běžná součást změny životního stylu

Při hubnutí si často představujeme lineární cestu. Budeme se snažit, výsledky přijdou a my budeme spokojení. Jenže skutečný proces změny bývá mnohem složitější. Přijdou období nadšení i stagnace. Dny, kdy máme energii, i chvíle, kdy sníme celou tabulku čokolády a nechce se nám ani vstát z postele. To ale neznamená, že jsme selhali.

Neúspěch je přirozenou součástí změny. Bez něj se totiž neučíme. Pokud po náročném dni sáhneme po fast-foodu nebo vynecháme několik tréninků, není to důkaz neschopnosti. Je to informace, zpětná vazba našeho těla. Možná jsme přetížení. Možná máme příliš přísný režim. Možná ignorujeme vlastní potřeby.

Velkým problémem dnešní doby je také srovnávání. Sociální sítě jsou plné proměn „před a po“, dokonalých postav a motivačních hesel o disciplíně. Jenže za fotografiemi často nevidíme realitu. Nevidíme psychické problémy, únavu, tlak na výkon ani případné vypomáhání si moderními antiobezitiky či chirurgickými zásahy, o upravených fotografiích ani nemluvě. Máme pocit, že ostatní zvládají všechno lépe než my, a o to víc se obviňujeme. Právě pocit dlouhodobého selhávání může vést k psychickému vyčerpání.

Jak vzniká syndrom vyhoření při hubnutí

Syndrom vyhoření si většinou spojujeme s prací. Ve skutečnosti ale vzniká všude tam, kde dlouhodobě vydáváme energii bez dostatečné regenerace a bez pocitu uspokojení.

Při změně životního stylu to může vypadat nenápadně. Neustále přemýšlíme nad jídlem, plánujeme tréninky, kontrolujeme kalorie, sledujeme váhu a vyčítáme si každou chybu. Psychická kapacita se postupně vyčerpává. Typické příznaky bývají:

  • ztráta motivace, 
  • podrážděnost,
  • únava,
  • pocit, že „už nemůžeme“,
  • emoční přejídání,
  • rezignace,
  • odpor ke cvičení nebo zdravému jídlu.

Člověk se paradoxně dostane do bodu, kdy mu vše, co mělo pomoci, začne vadit. Cvičení už nepřináší radost, ale povinnost. Jídlo není výživa, ale stres. Váha neurčuje zdraví, ale vlastní hodnotu. A právě tehdy často přichází úplné vzdání se snahy.

Perfekcionismus není zdravá cesta

Mnoho lidí si myslí, že úspěch závisí hlavně na disciplíně. Jenže „všeho moc škodí.“ Máme  tendenci nastavovat si nereálné cíle a neodpouštět se chyb. Porušením plánu získáme pocit, že jsme „vše pokazili.“ Jeden dort na oslavě se může změnit v několikadenní přejídání, protože „už je to stejně jedno“. Tento způsob uvažování je psychicky velmi náročný a může vést až k poruchám příjmu potravy!

Dlouhodobě zdravý přístup vypadá jinak. Nejde o to být perfektní každý den. Jde o schopnost vrátit se k dobrým návykům i po horším období. Jeden neúspěch totiž nerozhoduje o celém procesu. Ze zkušeností vyplývá, že lidé, kteří si dovolí být nedokonalí, bývají ve výsledku úspěšnější. Ne proto, že by měli větší talent, ale proto, že vydrží déle = nastavené zvyklosti jsou pro ně dlouhodobě udržitelné a můžou je tak převzít za svůj nový životní styl.

Tělo není stroj, ale přítel

Na začátku změny bývá motivace silná. Jenže motivace je emoce, a emoce se časem mění. Nelze na nich postavit celý životní styl. Existují dny, kdy se nám nechce cvičit, vařit, ani myslet na zdravé jídlo. A to je normální. Pokud očekáváme neustálé nadšení, budeme zklamaní.

Mnohem důležitější než motivace jsou malé, snáze dosažitelné návyky. Například:

  • chodit pravidelně spát,
  • mít doma dostupné kvalitní potraviny,
  • chodit na procházky,
  • pít dostatečné množství tekutin,
  • nepřeskakovat jídla,
  • nesnažit se o extrémy.

Právě drobné kroky postupně vytvářejí dlouhodobou a udržitelnou změnu.

Jak předcházet vyhoření při změně životního stylu

Základem je realistický přístup. Nemusíme změnit celý život během jednoho měsíce. Mnohem bezpečnější je postupná změna. Pomoci může:

  • nastavovat si menší cíle,
  • mít to s kým sdílet (kamaráda, přítele,... ne sociální sítě),
  • nesoustředit se pouze na číslo na váze,
  • plánovat odpočinek a s ním související regeneraci stejně jako výkon,
  • nesledovat obsesivně kalorie,
  • vyhledat odbornou pomoc, pokud máme pocit, že situaci nezvládáme nebo i jen jako prevenci chyb.

Důležité je také naučit se vnímat vlastní tělo. Někdy potřebujeme intenzivní trénink, jindy spánek a klid. Obojí může být součástí zdravého životního stylu. Velkou roli hraje rovněž prostředí. Pokud jsme obklopeni lidmi, kteří nás podporují, bývá změna jednodušší. Naopak neustálá kritika nebo tlak na výkon mohou psychické vyčerpání ještě zhoršit.

Neúspěch při hubnutí nebo změně životosprávy není důkazem slabosti. Často jde o přirozenou reakci na příliš velký tlak, nereálná očekávání a dlouhodobé přetěžování. Syndrom vyhoření se nemusí týkat jen práce. Může vzniknout i ve chvíli, kdy se snažíme být za každou cenu lepší, výkonnější a dokonalejší.

Skutečně zdravý životní styl by ale neměl být založený na trestech, výčitkách a neustálé kontrole. Měl by být udržitelný, flexibilní a dlouhodobě slučitelný s běžným životem. Možná právě v okamžiku, kdy přestaneme usilovat o dokonalost, uděláme největší krok kupředu.

A pokud se chcete o zdravé změně životního stylu dozvědět více, zkuste náš e-book zdarma.


Líbil se vám článek? Šiřte ho dál!